Populární hudba jako taková prošla za poslední řadu let mnohými změnami. Obecným názorem poslední doby je, že z důvodu všeobecné elektronizace a digitalizace hudby a možností jejího poslechu dochází k „zplošťování“ hudební tvorby současných muzikantů. Tento jev by se dal vysvětlit i tím, že nejčastější platformou pro tvorbu a zprostředkování hudby je počítač a další různá elektronika. Každému tvůrci hudby je tak snadno nabídnuta široká škála zvuků, a to ani ne za cenu například kompletního vybavení hudební skupiny. Tvorba populární hudby je tedy výrazně zesnadněna a její objem produkce se tak stále navyšuje.
Snad ještě k radikálnějším změnám došlo v oblasti komunikačních nástrojů, pomocí kterých se hudební počiny distribuují. Důležitým zlomovým bodem pro hudební distribuci se pak stal vznik tzv. P2P sítě na konci devadesátých let minulého století, která umožňuje bezplatnou výměnu dat, včetně hudebních nahrávek. Pro umělce to byl šok, který výrazně zasáhl do jejich autorských práv. Následovaly další možnosti sdílení hudby. Tyto události tak rozdělili společnost na ty, jenž holdují hudbě zdarma a na autory a umělce, kteří se snaží volat o svá práva a peníze, kvůli kterým hudbu mnohdy tvořit začali. Stahování hudby z internetu je dnes již tak rozšířená činnost, že se většina stahujících ani nepozastavuje nad tím, jestli je tento způsob legální.
Autorské právo v České republice
V České republice je autorské právo celkem značně zaměřeno ochranu autora a jeho dílo, které je výstupem jeho schopností a tvůrčí činnosti. Copyright je pak více formální, autoři například podléhají registraci jejich děl v rejstříku autorských děl. V USA lze pokládat za autora díla i osobu právnickou, avšak u nás lze za autora označit pouze fyzickou osobu. Právnická osoba ale v ČR může autorské právo vykonávat, může získat oprávnění k výkonu majetkových práv běžnou smluvní formou – ve většině případů licencí.
Za hlavní prameny autorského práva v ČR můžeme označit Listinu základních práv a svobod, občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, autorský zákon, obchodní zákoník, trestní zákoník, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku, zákon o regulaci reklamy, zákon o službách v informační společnosti a zákon o živnostenském podnikání a další mezinárodní smlouvy a směrnice.
Copyright a registrační známka
„Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.“ (§ 9 odst. 1 AutZ). Z tohoto paragrafu vyplývá, že autorská práva není potřeba nikde přihlašovat, registrovat nebo platit poplatky.
V systému copyright se pak musí užívat copyrightová doložka na všech exemplářích a to se symbolem ©, jméno držitele autorských práv a rok prvního uveřejnění. Další ochrannou položkou výrobců zvukových snímků nebo výkonných umělců ke zvukovým snímkům je registrační známka se symbolem ®, rokem prvního vydání a jménem výkonného umělce. Na obalech zvukových záznamů se také můžeme setkat s poznámkou zakazující přetisk neboli zápověď. Tyto opatření představují určitý předstupeň v prevenci zneužívání autorského práva.
Mezi základní práva autora samotného pak patří právo rozhodnout o zveřejnění díla a autorské označení. Dalším významným právem je pak právo autora na nedotknutelnost díla, což je velmi důležité zejména z hlediska zásahů do díla, užívání díla jinou osobou se snižováním hodnoty díla a podobně. Tato práva nejsou přenositelná a mají i postmortální charakter. Délka majetkových práv je pak stanovena na dobu života a 70 let po smrti autora. Dle § 12 odst. 1 AutZ přísluší právo dílo užít pouze autorovi díla s tím, že ten může udělit oprávnění k výkonu tohoto práva jiné osobě na základě smlouvy, tj. licence.
Hudba a internet
Na internetu je možné hudbu nejen poslouchat, ale i prodávat, kupovat. Význam internetu je tedy v dnešní době pro trh s hudbou značný. Na internetu jsou některé stránky s legální hudbou, ale denně se setkáváme s případy za hranicí legality ochrany hudebních děl v digitálním prostředí.
V 60. letech minulého století byl pojem hudební pirátství spojován s tzv. offshore rozhlasovými stanicemi, které bez licence vysílaly hudbu pomocí lodních vysílačů mimo teritoriální vody blízko britských ostrovů. Česká pirátská unie definuje pirátství takto: „Pirátstvím rozumíme jakékoliv neoprávněné užití autorského díla a ostatních předmětů ochrany podle práv souvisejících s právem autorským takovým způsobem, který přísluší pouze nositelům práv k těmto dílům a ostatním předmětům.“
Z této definice můžeme tedy vyvodit, že rozvoj pirátství započal hlavně se snadným zpřístupněním přepisovatelných CD. Toto hudební pirátství je označováno, za jednu z hlavních příčin stagnace hudebního průmyslu v současnosti. Současně je velikým problémem existence P2P – peer-to-peer sítí, kde dochází ke snadnému přenosu dat. Tyto sítě využívají systém decentralizovaných sítí počítačů, které nemají žádný společný – středový server. Zde se pak nesdílí jen hudební MP3 ale také filmy a videa. Existují celkem 4 generace P2P sítí, přičemž tou nejposlednější jsou bittorenty – tzv. torrenty. Na těchto sítích výměna dat funguje tak, že uživatelé díla sdílejí i stahují zároveň, z tohoto důvodu je určitě snadné vyvodit, že dochází k naplnění skutkové podstaty ustanovení o užití díla podle autorského zákona – sdělování díla veřejnosti či rozmnožování díla stahováním, jelikož dochází k vytvoření jeho kopie. Problém tedy není tolik v právní úpravě P2P sítí ale k neexistenci efektivního způsobu vymáhání plynoucích nároků z porušování autorských práv zejména z důvodu anonymity uživatelů.
Problematika YouTube
Původní myšlenkou, se kterou „YouTube, Broadcoast yourself“ vznikal, bylo vysílání a sdílení amatérských videí. Registrovaní mají možnost nahrát svá videa a sdílet je s okruhem dalších uživatelů. Neregistrovaní pak mohou videa pouze sledovat. Již mnohokrát byl tento server povinen smazat tisíce videí kvůli sporu s vydavatelstvím Warner Music. Po tomto incidentu uzavřel mnoho dohod s filmovými a televizními společnostmi, takže mohou uživatel sledovat filmy nebo seriály zdarma a společnosti dostanou část příjmů z reklam vysílaných v průběhu videa. V České republice je význačná zvláště dohoda o licenčním ujednání mezi OSA a YouTube z konce roku 2009, které má autorům zajistit vyplácení pravidelných odměn z vysílání hudebních klipů a to dokonce zpětně od října 2008, kdy byl YouTube v České republice spuštěn.
DRM a prodej hudby na českém internetu
DRM technologie – Digital Right Managment jsou výsledkem snah o omezení nekontrolovatelného rozmnožování autorských děl. Na tyto pokusy však doplatil běžný uživatel, jehož práva byla silně omezena. V praxi se jedná o ochranné prvky zabraňující rozmnožování hudebního díla nebo hudby zakoupené na internetu chráněné pomocí DRM, kdy je spotřebitel nucen stáhnout i speciální licenci.
Potřebujete pomoci s autorským právem, řešením licenčních smluv a dalších záležitostí? Pomůžeme vám!
Chcete bližší informace?
Jsme k dispozici Po - Pá (9 - 18).
Pošlete nám vaši poptávku nebo si sjednejte konzultaci online!
„Těšíme se na vás.“
Adriana Hermannová
Oblíbené kategorie magazínu: Firmy a podnikatelé | Ochrana podnikání | Náhrada škody | Pracovní právo | Přestupky a správní záležitosti | Nemovitosti | Vymáhání pohledávek