Krádeže během dovolené: Za co ještě hotel odpovídá?

Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Vyjedeme si na dovolenou k přímořskému rezortu, těšíme se na koupání a opalování, a neodbytnou součástí jsou plná zavazadla věcí. Ubytujeme se v hotelu, vybalíme věci a vyrazíme na pláž. Jenže ouha – při návratu z pláže zjistíme, že se nám někdo vloupal do pokoje a ukradl počítač, mobil a snubní prsten. Můžeme se obrátit s náhradu škody k hotelu? V jakém rozsahu a za jakých podmínek? Podívejme se na to jak z pohledu českého práva, tak i perspektivou práva EU.

Jak to chodí v Česku

Podle českého práva ten, kdo provozuje pravidelně ubytovací služby, nahradí škodu na věci, kterou ubytovaný vnesl do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věcí, popřípadě na věci, která tam byla pro ubytovaného vnesena, a to i tehdy, byla-li věc za tím účelem ubytovatelem převzata.

Pokud však ubytovatel prokáže, že by ke škodě došlo i jinak, nebo že škodu způsobil ubytovaný či osoba, která jej z jeho vůle doprovází, potom za škodu neodpovídá (jiné důvody zproštění zákon zakazuje). Povinnost nahradit škodu se nevztahuje na vozidla a věci v nich ponechané, ani na živá zvířata, pokud je ubytovatel nepřevzal do úschovy.

Podmínkou uplatnění odpovědnosti ubytovatele je tak:

1. Pravidelný provoz ubytovacích služeb
2. Vnesení věci do ubytovacích či ukládacích prostor ubytovaným nebo pro ubytovaného
3. Událost, při níž došlo k poškození, ztrátě nebo zničení této věci
4. Příčinná souvislost mezi vnesením a vznikem škody.

Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o odpovědnost za výsledek, a to bez zavinění ubytovatele. V případě, že ubytovanému vznikne škoda, tedy nemusí složitě prokazovat, že škodu způsobil ubytovatel (ať už přímo či nepřímo v tom smyslu, že např. musel vědět o podezřelých osobách z kamerových záznamů, a škodě nezabránil). Za škodu přitom odpovídá buďto přímo ubytovatel, případně organizátor zájezdu, pakliže zákazník uzavřel smlouvu o zájezdu a ubytování bylo mezi ujednanými službami.

Jak již bylo nicméně naznačeno, odpovědnost ubytovatele samozřejmě nenastává, pokud si škodu způsobil ubytovaný sám, nebo pokud by ke škodě došlo i jinak. Jako příklad si lze představit mediálně poměrně známý případ tabletů jednoho technologického giganta, u kterých docházelo k „samovznícení“.

Existuje nějaký limit částky, do které mi ubytovatel škodu musí nahradit?

Ano – škoda se hradí jen do výše stonásobku ceny ubytování za jeden den. Pokud však byla věc převzata do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem, nebo byla-li škoda způsobena ubytovatelem nebo tím, kdo v provozu pracuje, hradí se škoda bez omezení.

Kdy nejpozději mohu uplatnit právo na náhradu škody?

Občanský zákoník ukládá poškozenému ubytovanému, aby své právo na náhradu škody uplatnil bez zbytečného odkladu, jinak mu soud právo na náhradu škody nepřizná, pokud ubytovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Poškozený přitom musí právo uplatnit nejpozději do patnácti dnů po dni, kdy se o škodě musel dozvědět. To však neplatí, pokud ubytovatel převzal věc do úschovy, nebo úschovu protizákonně odmítl, nebo pokud škodu způsobil ubytovatel či ten, kdo v provozu pracuje.

Při hodnocení, kdy se musel ubytovaný o škodě dozvědět, se bude přihlížet k individuálním okolnostem případu. Jestliže poškozený např. zapomene v hotelu svůj osobní mobilní telefon a ten se ztratí, lze pochybovat o tom, že se o škodě dozvěděl až po uplynulém měsíci, jestliže byl zvyklý jej denně využívat.

Jaká pravidla se uplatní v členských státech EU?

Je třeba říci, že na úrovni států Evropské unie dosud nebylo přijato nařízení či směrnice, které by se otázek odpovědnosti ubytovatele a ochrany práv ubytovaného podrobněji týkaly. Nicméně na úrovni států Rady Evropy, jejímž je Česká republika členem, byla přijata Úmluva o odpovědnosti ubytovatelů ve vztahu k majetku jejich hostů, přijatá v Paříži 17. 12. 1962, číslo úmluvy ETS No. 041 (Convention on the Liability of Hotel-keepers concerning the Property of their Guests).

Úmluva obsahuje srovnatelnou úpravu odpovědnosti ubytovatele po stránce podmínek vzniku a jejího rozsahu. Je však třeba mít na paměti, že nechává volný prostor smluvním státům upravit si rozsah odpovědnosti až do výše minimálně 50násobku denního ubytovacího poplatku. Dále je třeba věnovat pozornost tomu, zda je stát, který ubytovaný navštívil, smluvní stranou úmluvy.

Práva z Úmluvy tak lze uplatnit např. v Irsku, Německu, Francii, Belgii, Spojeném království a Itálii, nicméně nelze zcela vyloučit neochotu ubytovatelů tato práva českému občanu přiznat, jelikož ČR smluvní stranou Úmluvy doposud není. Vzhledem k zásadě rovného zacházení napříč státy EU však tento scénář nelze považovat za příliš pravděpodobný.

Shrnutí a závěrečné doporučení

České zákony i zahraniční právní úprava poskytují ubytovanému nezanedbatelnou právní ochranu. Navzdory limitům např. v podobě omezení do výše 100násobku denního poplatku za ubytování je ubytovaný ve značně privilegovaném postavení. Přesto je však opatrnost matkou moudrosti, a je lépe si na dovolené na hotel nebrat drahé šperky a nejnovější elektroniku, pokud to není nezbytně nutné.

Potřebujete zastoupit ve spotřebitelském sporu? Neváhejte se na nás obrátit!