Soudní novinky: Na ochranu své dobré pověsti mají právo i právnické osoby

V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/24 ze dne 15. 1. 2025 se Ústavní soud zabýval ústavností § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého se právnická nemůže domáhat odčinění způsobené nemajetkové újmy. Ústavní stížností se spolek Milion chvilek domáhalo zrušení rozhodnutí obecných soudů, dle kterého jako právnická osoba nemá právo na odčinění majetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do její pověsti. 

Dobrá pověst a právo

Dobrá pověst je v právu chráněná hodnota, jejíž ochrana je zakotvena již v Ústavě České republiky a Listině základních práv a svobod, které garantují právo na ochranu cti, důstojnosti a dobré pověsti. Poškození reputace například šířením nepravdivých nebo zkreslených informací může mít závažné důsledky jak pro jednotlivce, tak pro podnikatele, kteří se mohou bránit žalobou na ochranu osobnosti podle občanského zákoníku nebo ochranou proti nekalé soutěži. Klíčové je rozlišovat mezi oprávněnou kritikou a pomluvou – zatímco první spadá pod svobodu projevu, druhá může zakládat nárok na omluvu, náhradu škody či dokonce trestněprávní odpovědnost.

Ale jak je to s právnickou osobou? Pošpinění dobré pověsti právnické osoby může mít neblahé důsledky v ekonomické rovině, v právních vztazích a dalších zájmech subjektu.

Posouzení Ústavním soudem

Dle Ústavního soudu se ústavně zaručená základní práva a svobody vztahují na právnické osoby, pokud to umožňuje povaha věci. Pro posouzení toho, která ústavně zaručená práva svědčí i právnickým osoba, je nutné zkoumat jejich povahu, smysl a účel v rámci právního řádu. Právnickým osobám nenáležejí práva a svobody spjaté výlučně s člověkem, jako je například osobní svoboda či právo na život. 

Jaká ústavní práva se vztahují na právnické osoby?

Právnická osoba představuje právní konstrukci, která je odrazem lidské vůle, která s ohledem na svou formu může být více nebo méně spjatá s fyzickými osobami. Právnické osoby jsou převážně nástrojem, prostřednictvím něhož mohou lidé naplňovat zájmy, k čemuž je třeba právnickým osobám přiznat práva, která jsou spjatá s jejich existenci a uskutečňováním jejich účelu. Mezi hlavní ústavně zaručená práva, kterých právnická osoba požívá pro svoji existenci, patří zejména právo na soudní ochranu, právo na ochranu vlastnictví a také ochrana její dobré pověsti. 

Význam dobré pověsti pro právnické osoby

Dobrá pověst hraje klíčovou roli v právních vztazích i při naplňování práv jednotlivců, kteří se na činnosti právnické osoby podílejí. Pokud dojde k zásahu do její pověsti, může to mít negativní dopad na její fungování a zároveň ztížit prosazování zájmů fyzických osob, které právnickou osobu založily. Poškození pověsti právnické osoby tak může nepřímo poškodit i zájmy jednotlivců.

Ochrana dobré pověsti podle Listiny základních práv a svobod

Podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod má každý právo na zachování dobré pověsti a ochranu jména. Pokud toto právo náleží „každému“, vztahuje se logicky i na právnické osoby. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že i právnické osoby mají ústavně zaručené právo na ochranu dobré pověsti, jelikož to odpovídá povaze tohoto práva.

Ústavní soud a právní nástroje ochrany dobré pověsti

Pověst je složitě budovaný statek, jehož hodnotu nelze snadno měřit či kvantifikovat. U právnických osob, které nebyly založeny za účelem podnikání, bývá újma spíše nemajetkového charakteru, ačkoliv právnické osoby subjektivně nepociťují bolest či psychickou újmu. Dopady na jejich další fungování však mohou být významné.

Pokud právnické osoby mají ústavně garantované právo na ochranu dobré pověsti, stát musí zajistit efektivní právní nástroje k obraně před neoprávněnými zásahy. K tomuto účelu slouží § 135 občanského zákoníku, který umožňuje právnickým osobám hájit se obdobně jako fyzické osoby. Současná právní úprava však nepřiznává právnickým osobám právo požadovat přiměřené zadostiučinění, přestože zásah do jejich pověsti může mít jak majetkovou, tak nemajetkovou povahu.

Použití analogie jako řešení

Aby se právnické osoby mohly efektivně bránit proti zásahům do své pověsti, musí mít k dispozici odpovídající právní prostředky. Ústavní soud konstatoval, že pouhé zadržovací a odstraňovací nároky nejsou dostatečně účinné. Naopak právo na odčinění nemajetkové újmy přiměřeným zadostiučiněním lze považovat za klíčový nástroj ochrany v případech, kdy jiné prostředky selhávají.

Ústavní soud však nezrušil stávající právní úpravu, ale namísto toho preferoval použití analogie. Ve svém nálezu zobecnil závěry a stanovil závazné požadavky na ústavně konformní ochranu dobré pověsti právnických osob. Současně zdůraznil, že výklad právní úpravy prostřednictvím analogie je možný v rámci platného práva a že tyto závěry se použijí nejen v probíhajících, ale i budoucích řízeních.

Další přelomová soudní rozhodnutí najdete v naší rubrice Soudní Novinky

Řešíte složité právní záležitosti a potřebujete pomoci? Neváhejte se na nás obrátit!