Soudní Novinky: Nízký věk dítěte není důvodem k omezení styku s rodičem

Jak často se může vídat rodič s malým dítětem, pokud o něj trvale nepečuje? A může soud kontakt s dítětem omezit jen kvůli jeho nízkému věku? Ústavní soud se nedávno zabýval právě takovým případem. Co k tomu Ústavní soud řekl konkrétně, se dozvíte níže.

Skutkové okolnosti případu

Ústavní soud se v nálezu sp. zn. II. ÚS 212/25 ze dne 12. 3. 2025 zabýval ústavní stížností otce, který tvrdil, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva, když stanovily běžný styk otce s tříletým dítětem s ohledem na jeho věk pouze na jednu noc týdně a odmítly upravit styk otce s dítětem o letních prázdninách, neboť dle názoru soudu nebylo jasné, jak si dítě na přespávání u otce zvykne.

Otec v ústavní stížnosti argumentoval, že určením užšího rozsahu styku s dítětem, než požadoval (tj. 2 noci), aniž by pro takové rozhodnutí existovaly objektivní důvody, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na rodinný život a právo na péči o dítě a jeho výchovu dle Listiny základních práv a svobod. Dle jeho názoru soud nezkoumal vztah dítěte s otcem a to, jak spolu fungují, ale pouze se zaměřil na věk dítěte a zvyknutí si dítěte na pobyt u otce přes noc. Obecné soudy dle jeho názory neodůvodnily, z jakého důvodu je vhodná pouze jedna noc a nikoliv dvě. Dále argumentoval, že se soudy napadeným rozhodnutím odchýlily od dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu.

Rodinný život a rovné postavení rodičů

Ústavní soud v nálezu obecně konstatoval, že trávení společného času je pro rodiče a děti jedním ze základních prvků rodinného života. Dítě má právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči a oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Při určování rozsahu styku a formy péče je nutné vycházet z premisy, že dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů a práva obou rodičů na péči o dítě mají stejnou váhu. Ústavní soud dlouhodobě zastává názor, že je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo v péči obou rodičů a aby mu každý z nich poskytl láskyplnou péči a svým dílem přispěl k jeho osobnostnímu vývoji. Pokud je tedy dítě svěřeno do péče jednoho rodiče, je v zájmu dítěte, aby byl styk s druhým rodičem stanoven v takové míře, aby byl zachován co nejširší možný a vhodný styk s druhým rodičem.

Nepohodlí dítěte není důvodem k omezení styku

Dále Ústavní soud uvedl, že určitá míra psychického nepohodlí dítěte je přirozená, a právě rozšiřování styku s nepečujícím rodičem pomůže dítěti si co nejlépe navyknout. Proto Ústavní soud konstatoval, že v předmětné věci není pouhá nepohoda dítěte dostatečně silným a legitimním důvodem pro omezený styk otce s dítětem.

Důležitost péče druhého rodiče v ranném věku

Ústavní soud jako vhodnou inspiraci a zdroj informací pro rozhodování o styku označil program Sdíleného rodičovství, který vychází z praxe a světové odborné literatury. V tomto programu je jasně uvedeno, že si děti v ranném věku vytváří vztahy právě prostřednictvím péče. Proto je v tomto období důležité, aby se druhý rodič účastnil věcí jako krmení, osobní hygiena dítěte, oblékání nebo uspávání. Ačkoliv je při rozhodování o péči o dítě nutné přihlížet k jeho věku, neměl by být používán argument, že bude styk upraven, respektive rozšířen, až dítě doroste do vhodného věku.

Omezení styku o prázdninách porušilo právo na rodinný život

Ústavní soud dále konstatoval, že obecný soud tím, že neupravil styk otce s dítětem během letních prázdnin a o Velikonocích, porušil otcovo ústavně zaručené právo na péči a výchovu dítěte a dále zasáhl do práva na soudní ochranu.

Vyvážené předávání dítěte při větší vzdálenosti rodičů

Ústavní soud se na okraj zabýval problematikou určení místa předání a převzetí dítěte s ohledem na rovnoměrné vyvážení překážek. V případě, že se pečující rodič odstěhuje s dítětem do větší vzdálenosti z původního místa bydliště, nemohou obecné soudy ponechat tento aspekt stranou a musí jej zohlednit při rozhodování o úpravě styku či vyživovací povinnosti. Ústavní soud požaduje, aby v takovém případě nesli oba rodiče přibližně stejnou finanční částku, ale také, aby museli na překonání vzdálenosti rovnoměrně vynaložit svoji energii a čas. Pokud by však v daném případě nebylo možné aplikovat obecné pravidlo, měly by obecné soudy postupovat tak, aby zmírnily dopady do práv toho z rodičů, jehož práva jsou dotčena.

Výsledek rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní stížnosti bylo částečně vyhověno, a to zejména v části o neupravení styku o letních a velikonočních prázdninách a také v části, ve které nebyl upraven styk po navykacím režimu. Ústavní soud navíc zkritizoval obecný soud za prodlevu s vyhotovením rozsudku, který ač obecný soud vydal 20. listopadu 2024, jej vyhotovil a zaslal až v lednu 2025. Otec tak v důsledku této prodlevy bude moci s dítětem trávit až Vánoce v roce 2026.

Další přelomová soudní rozhodnutí najdete v naší rubrice Soudní Novinky

Potřebujete pomoci v oblasti rodinného práva? Neváhejte se na nás obrátit!