Není neobvyklé, že podnikatelé fungují ve dvojím režimu, a to při uzavírání smluv s jinými podnikateli a při uzavírání smluv se spotřebiteli. Jedná se o naprosto rozdílné situace, ze kterých plynou pro podnikatele různá práva a povinnosti, a určitě není těžké uhodnout, který z těchto režimů je pro podnikatele problematičtější, kdy je vystaven zvýšenému riziku opomenutí některé ze svých povinností a hrozby sankce ze strany státu. V následujících řádcích si vysvětlíme, v čem rozdíly spočívají a na co si musí dát podnikatel pozor u své odpovědnosti za vady.
Kdo je podnikatelem a kdo spotřebitelem?
Definice podnikatele i spotřebitele jsou obsaženy přímo v občanském zákoníku, který hovoří jasně: podnikatelem je ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Pro účely spotřebitele se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Zákon rovněž za podnikatele považuje osobu zapsanou v obchodním rejstříku nebo osobu, která má k podnikání živnostenské či jiné oprávnění.
Naproti této vyčerpávající definici je spotřebitel zákonem vymezen negativně, a to jako každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
Pro podnikatele vyplývá jiná úprava odpovědnosti za vady ve vztahu s podnikatelem, a jiná se spotřebitelem. Podívejme se nejdříve na jednodušší situaci, a to…
Jaká je odpovědnost podnikatele za vady u smluv s jiným podnikatelem?
Zcela logicky ze zákonného dělení na podnikatele a spotřebitele vyplývá, že podnikatel nemůže v rámci své podnikatelské činnosti nikdy vystupovat jako spotřebitel, tudíž se na něj nemůže vztahovat ochrana spotřebitele, jak je široce upravena ať už v předpisech Evropské unie či v tuzemském právním řádu, do kterého je unijní úprava ve velké míře transponována.
Z podstaty věci zákon považuje podnikatele za profesionála, který si je vědom svých práv a povinností, byť to tak být nemusí zejména u menších živnostníků, avšak svým postavením a tím, že se jako odborníci označují, nikdo nezkoumá, kdo jak zná svá práva a povinnosti a použije se okřídlené „neznalost zákona neomlouvá“.
V těchto situacích, tzv. B2B vztahů (business to business), mají podnikatelé, kteří poskytují službu či prodávají zboží jinému podnikateli jednu značnou výhodu, a tou jsou všeobecné obchodní podmínky. V nich si může podnikatel jednostranně určit zásady, dle kterých se bude smluvní vztah řídit, a které se aplikují v případě, že s kupujícím podnikatelem neuzavře smlouvu, kterou budou ujednány podmínky odlišné.
Vzhledem k předpokládané profesionalitě odpovídá prodávající podnikatel pouze za vady, které má věc v okamžiku převzetí, i když se tyto vady projeví později. Nutno doplnit, že důkazní břemeno prokázání, že věc byla vadná již u převzetí, leží na straně kupujícího podnikatele, a něco prokázat tuto skutečnost může být velice obtížné, v mnoha případech takřka nemožné. Jediné, co se dá v dané situaci kupujícímu doporučit, je podrobně si kupovanou věc prohlédnout a zkontrolovat, a zjištěné vady bez zbytečného odkladu vytknout.
Zákon ovšem nevylučuje, že si strany ujednají podmínky pro prodávajícího nepříznivější. To vidíme v praxi u záruky, a to konkrétně u záruky za jakost, kterou se prodávající zavazuje, že věc bude mít po určitou dobu využitelná pro svůj obvyklý účel, resp. že si zachová své obvyklé vlastnosti. Tato záruka může být uvedena v různých dokumentech, ať už ve všeobecných obchodních podmínkách, ve smlouvě, na obalu věci, nebo na faktuře.
To je však jenom jedna strana mince, proto se podívejme…
Jaká je odpovědnost za vady podnikatele u smluv uzavíraných se spotřebitelem?
To je kapitola sama o sobě, která by stačila na samostatný článek. Řekneme si alespoň to nejzásadnější. Podnikatel je ve styku se spotřebitelem poměrně silně omezen, a to už jen tím, že ho musí o všem informovat a poučovat. Zejména se jedná o informační povinnosti vztahující se k podnikateli, resp. jeho osobě, lhůtách pro odstoupení od smluv, pravidly pro uplatnění reklamace atd.
Zákonná úprava doznala zásadní změny na počátku roku 2023, kdy byl novelizován zákon o ochraně spotřebitele i občanský zákoník, a to zejména tím, že projeví-li se vada po zakoupení věci spotřebitelem v průběhu jednoho roku od jejího převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí. Touto novelou byla původní půlroční doba zdvojnásobena, což v praxi znamená, že je na podnikateli, aby prokázal, že věc při převzetí spotřebitelem vadnou nebyla.
Problematikou ochrany spotřebitele v oblasti e-shopů jsme se podrobněji zabývali v tomto článku.
Náš tip
Když už podnikáte, je vhodné investovat čas a peníze do precizně vypracované dokumentace, ať už se jedná o všeobecné obchodní podmínky, reklamační řád či podmínky užití webu nebo ochrany osobních údajů; poměrně nízké vstupní náklady vás ochrání od hrozby milionových pokut.
Pokud chcete mít všechno v pořádku, nebo i pokud jste něco podcenili a hrozí vám sankce, jsme tu pro vás, abychom vám pomohli ochránit vaše podnikání!
Chcete bližší informace?
Jsme k dispozici Po - Pá (9 - 18).
Pošlete nám vaši poptávku nebo si sjednejte konzultaci online!
„Těšíme se na vás.“
Adriana Hermannová
Oblíbené kategorie magazínu: Firmy a podnikatelé | Ochrana podnikání | Náhrada škody | Pracovní právo | Přestupky a správní záležitosti | Nemovitosti | Vymáhání pohledávek