Osobní vlastnictví versus družstevní bydlení. Jaké jsou rozdíly?

V případě nákupu nemovitosti nezáleží pouze na výměře nového bytu či na velikosti zahrady, která náleží k domu, lokalitě, stáří nebo stavu nemovitosti, ale také na formě vlastnictví. Na straně jedné rozlišujeme osobní vlastnictví, na straně druhé rozlišujeme družstevní bydlení.

Každé z těchto druhů má svá specifika a své výhody a nevýhody a v dnešním článku si tyto dvě možnosti nákupu nemovitosti rozebereme.

Jak je to se zápisem do katastru nemovitostí?

V právních předpisech bychom pojem „osobní vlastnictví“ hledali marně. Jak se shoduje i mnoho právních teoretiků, tento pojem se užívá především pro odlišení klasického vlastnictví od vlastnictví družstevního.

V případě osobního vlastnictví kupuje osoba do svého vlastnictví od předešlého vlastníka a taková změna vlastnického práva je zaznamenána do katastru nemovitostí. U bytu družstevního není předmětem převodu samotná nemovitost, nýbrž členství v družstvu, které se v tomto případě rovná právo nájmu a užívání družstevního bytu. V katastru nemovitostí tak nevystupuje fyzická osoba, ale družstvo, které je zároveň vlastníkem celého bytového domu.

S přihlédnutím k předchozímu odstavci lze tak snadno dovodit, že proces převodu družstevního bytu je několikanásobně časově úspornější než převod bytu v osobním, a to především s ohledem na formálnost celého procesu, který zahrnuje časovou lhůtu katastru nemovitostí na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Jak už bylo řečeno, na rozdíl od osobního vlastnictví je u družstevního bytu je vlastnictví velice anonymizováno.

Omezení v rámci družstevního bydlení

U družstevního bytu může být pro někoho komplikací, že si některá družstva vymezují zvláštní práva, jako je například zákaz podnájmu. Členové družstva tak musí toto omezení respektovat. Stejně tak si družstvo může vymezit právo na souhlas v případě rekonstrukce. I toto může vlastníka družstevního podílu odradit. Na druhou stranu, stejně jako u bytu v osobním vlastnictví lze členská práva k družstevnímu bytu libovolně prodat. U osobního vlastnictví jsou pak práva širší, ovšem vše je limitováno dohodnutým řádem v domě.

Dalším rozdílem je subjekt, který zaštituje správu domu. U osobního vlastnictví se vlastníci schází ve společenství vlastníků jednotek (velmi často zkracováno na SVJ), které má na starosti správu domu, ale také platby za společné energie, spravuje příspěvky do fondu oprav, svolává členské schůze a předkládá vlastníkům návrhy na změny a opravy. U družstevního bytu má tuto funkci na starosti družstvo, přičemž družstvu jsou hrazeny veškeré platby měsíčně v rámci nájemného, a i u družstva je možné se účastnit schůzí.

A jak je to s cenou?

Obecně lze říci, že družstevní byty jsou levnější. Pozor však na podezřele nízké inzerované ceny, ve kterých většinou není zahrnuta anuita, tj. nesplacený závazek vlastníka družstevního podílu vůči družstvu. Je tedy velice vhodné zkontrolovat, zda je tato anuita splacena. Doporučit lze také zkontrolovat hospodářskou situaci družstva, tedy jestli družstvo nesplácí úvěry a podobně, jelikož byste se jako vlastníci družstevního podílu museli na těchto splátkách podílet.

Mnoho potenciálních kupců plánuje financovat koupi nemovité věci hypotékou. Zde je nutné zmínit, že v případě koupě družstevního bytu na hypotéku nedosáhnete. Většina finančních institucí bude při žádosti o hypoteční úvěr ručení jinou nemovitostí, a to v případě, že žádnou nevlastníte, bude hodně těžké. 

Z výše napsaného lze tak dovodit výhody a nevýhody jednotlivých typů vlastnictví a je tak pouze a jen na kupci, aby si vybral, jaký druh mu vyhovuje více. V případě, že budete mít dotaz či rovnou plánujete prodat či koupit nemovitost, obraťte se na nás! Jsme schopni celý proces zařídit a odpovědět vám na všechny vaše dotazy.

Pokud si s námi chcete domluvit konzultaci, neváhejte nás kontaktovat.