V dobré víře jedná ten, kdo je důvodně přesvědčen o oprávněnosti svého jednání. Můžeme rozlišovat mezi dobrou vírou objektivní a subjektivní. Objektivní dobrá víra se označuje jako poctivost a představuje obecné morální zásady – maximy chování člověka. Platí, že každý je povinen jednat poctivě a ten, kdo poctivě nejedná, nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání. Subjektivní dobrá víra představuje psychický stav člověka, ve kterém je přesvědčen o tom, že jeho jednání je založeno na oprávněném důvodu. Soukromé právo uplatňuje presumpci jednání v dobré víře, což znamená, že se předpokládá, že každý kdo jedná určitým způsobem, jedná v dobré víře. Kdo by tvrdil opak, je povinen jej prokázat.
Nejdřív si zavolám pro bližší informace na 601 303 666.