Občanství

Občanství představuje trvalý právní závazek mezi fyzickou osobou a určitým státem, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti.  Způsobů, jak nabýt státní občanství je několik. Tím základním je narození. U narození se uplatňují dvě zásady, které jsou zásada místa a zásada krve. První ze zásad znamená, že narozený získá občanství toho státu, na jehož území se narodil. Druhá zásada znamená, že narozený získá státní občanství svých rodičů nezávisle na tom, kde se narodí. Záleží na konkrétním státu, ke které variantě se ve svém právním řádu přikloní.

Druhou variantou získání občanství je naturalizace. Naturalizace znamená nabytí občanství později než při narození, a to zejména na základě vzniku rodinného svazku (sňatek, legitimace, adopce) nebo udělení na základě žádosti, jehož podmínkou je existence užšího vztahu osoby ke státu. Občanství může zaniknout z důvodu smrti, propuštění na žádost občana nebo odnětí, přičemž v České republice platí zásada, že nikdo nemůže být zbaven občanství proti své vůli.

Z občanství vyplývá například právo na diplomatickou ochranu, které spočívá v tom, že poruší-li stát, ve kterém někdo pobývá, povinnosti, které mu vyplývají z mezinárodního práva, může domovský stát převzít nárok svého občana na odčinění újmy a uplatňovat ho jako svůj vlastní. Na diplomatickou ochranu však nemá občan právní nárok.