Pojem právní úkon byl zavedený občanským zákoníkem v roce 1950, následně jej převzal i občanský zákoník z roku 1964. Pojem byl nahrazen až v novém občanském zákoníku v roku 2012. Od jeho účinnosti v roce 2014 se používá termín právní jednání. Význam je však prakticky stejný. Jedná se o projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností.
Podstatou právního jednání je tedy projev vůle. Vůle je vnitřní psychický vztah člověka k zamýšleným následkům. Musí být zřejmé, že vůle byla projevena, a že byla projevena vážně a svobodně. Občanský zákoník rozlišuje právní jednání zdánlivá a neplatná. Ke zdánlivému právnímu jednání se vůbec nepřihlíží, což znamená, že se na něj hledí, jako by vůbec neexistovalo. Zdánlivost nastává v případě nedostatku vůle, vážnosti, určitosti a srozumitelnosti projevu vůle.
Nejdřív si zavolám pro bližší informace na 601 303 666.