Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. V případě prvním se jedná o úmysl přímý a v případě druhém o úmysl nepřímý.
Ze systematického hlediska je úmysl zvláštním případem zavinění. Zavinění je subjektivní vztah osoby – v tomto případě pachatele – k následkům svého jednání. Dalším a méně závažným případem kromě úmyslu je nedbalost.
Z hlediska současného trestního zákoníku platí, že pro trestnost činu je třeba úmyslné zavinění, nestanoví-li zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. V praxi tedy při zkoumání, zda se jedná o úmyslný nebo nedbalostní trestný čin postačí většinou nahlédnout do dikce trestního zákoníku. Pokud v ní není přímo uvedena nedbalost, je k jejímu naplnění potřeba úmysl. Prokázat úmysl přitom bývá v trestních řízeních jednou z nejobtížnějších záležitostí. Typickými úmyslnými trestnými činy jsou např. vražda, vydírání nebo loupež.
Nejdřív si zavolám pro bližší informace na 601 303 666.