Zástavní právo je institut, který slouží k zajištění v ujednané výši v případě, že ten nebude zástavním dlužníkem řádně a včas splněn. Zastavená věc – označovaná jako zástava – může být za zákonem přesně stanovených podmínek při nesplnění dluhu zpeněžena, což poslouží věřiteli, tedy tomu, co peníze půjčil, aby si tímto svůj dluh uspokojil.
Typickými znaky zástavního práva je, že jeho existence je navázána na existenci hlavního závazku mezi věřitelem a dlužníkem. Zároveň může být zástavní právo realizováno až poté, co nebyl dluh řádně a včas splněn.
Věřitelem z hlavního závazkového vztahu je obligační věřitel, ten se pak zřízením zástavního práva stává i zástavním věřitelem. Dlužník z původního závazkového vztahu je označován jako obligační dlužník. Vlastník zastavené věci je zástavní dlužník, může přitom být odlišný od obligačního dlužníka, přestože ve většině případů bude tou samou osobou. První zástavní dlužník je označován jako zástavce.
Známe sice i zvláštní zástavní práva zřizovaná zákonem či na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci. Nicméně v soukromoprávním styku vzniká zástavní právo typicky na základě smlouvy. V zástavní smlouvě se určí zejména, co je zástavou a definuje se zajišťovaný dluh. Zastavená movitá věc je typicky předávána zástavnímu věřiteli. U nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vzniká zástavní právo až zápisem do zástavního práva do katastru nemovitostí.
Nejdřív si zavolám pro bližší informace na 601 303 666.