Zavinění je jednání, kterým je někomu způsobena újma nebo které je jinak protiprávní. Zavinění bývá podmínkou odpovědnosti jednající osoby. Ze zavinění je možno se zprostit prokázáním škůdce, který danou věc ve skutečnosti zavinil. V trestním právu je zavinění součástí subjektivní stránky trestného činu, tedy trestní odpovědnosti, stejně jako věk či příčetnost pachatele.
Česká právní úprava zavinění je zakotvena v trestním zákoníku, zákonu o odpovědnosti za přestupky a řízeních o nich a v občanském zákoníku. Zavinění je zkoumáno u jednání, u kterých je nutné posoudit, zda se jedná o trestný čin nebo o přestupek, popřípadě u jednání, kterými jednající osoba způsobila újmu nebo u jednání, které je jinak protiprávní.
Česká právní úprava rozlišuje dva druhy zavinění. Prvním druhem je zavinění úmyslné, které můžeme dále rozdělit na úmysl přímý a úmysl nepřímý. Dalším druhem je zavinění nedbalostní. Nedbalostní zavinění můžeme taktéž dále dělit, a to na nedbalost vědomou a nedbalost nevědomou.
Nejdřív si zavolám pro bližší informace na 601 303 666.