Profesionální smlouvy sportovců v ČR a jak to celé funguje

Sport se díky své specifičnosti začal samostatně profilovat a vyčleňovat se jako samostatné odvětví práva. Základní stavební kámen pak nalezneme v Listině základních práv a svobod, kde je ustanoveno, že stát nesmí zasahovat do vnitřního uspořádání spolku. Spolu se zákonem o podpoře sportu jsou pak v podstatě jediným konkrétním právním zdrojem, které sport v České republice upravuje. Tuto českou úpravu pak doplňuje Smlouva o fungování Evropské unie, která dává pravomoci podpory, koordinace a přijímání politických opatření v otázce sportu mezi členskými státy.

Judikát Bosman versus Belgie

První komplexní úprava sportu v EU byla tzv. Bílá kniha o sportu. Již před tímto dokumentem se profesionálním sportem zabýval Evropský soudní dvůr. Stěžejním judikátem pak byl případ „Bosman“, kdy hráč, zaměstnanec fotbalového klubu, chtěl odejít do Francie současně s koncem jeho profesionální smlouvy. V rámci Evropy již fungoval volný pohyb pracovních sil a hráč měl odejít bezplatně, klub se rozhodl vyvinout snahy, aby tomu tak nebylo. V roce 1995 tak soud rozhodl o tom, že hráči mohou odejít z klubu po skončení smlouvy i bez finanční náhrady a UEFA tak v návaznosti na tento případ musela UEFA začít postupovat zcela odlišně co se přestupních pravidel týče. Na sportovce se tedy pohledem Evropské unie nahlíží jako na pracovníky a jejich volný pohyb v rámci EU, rozhodně však ale nelze vykládat pojem pracovníka dle právních řádů jednotlivých členských států, tedy není to totéž co zaměstnanec.

Na problematiku tzv. profesionálního sportovce v České republice nemáme žádný speciální zákon a nelze na něj aplikovat ani zákoník práce. Konkrétní volba je pak tedy ponechána na smluvních stranách. Smlouvy jsou běžně tedy připravované jako klasický pracovní poměr, kdy sportovec „pracuje“ pro jediného zaměstnavatele. Nejvíce odlišné je pak ale odměňování, které má různá východiska, nejčastěji pak zakomponování motivačních složek odměny jako bonusy za počet bodů a podobně. Časté jsou i pokuty za porušení uložených povinností.

Pozor na švarc systém

Klub se sportovcem tedy neuzavírá pracovní smlouvy, na které by se aplikoval zákoník práce, ale použije se zde model samostatně výdělečné činnosti. Profesionální sportovec si tedy obstará živnostenské oprávnění a s klubem uzavře obchodní smlouvu, či tak učiní bez tohoto oprávnění. Balancujeme zde tedy na hraně tzv. švarc systému. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí přitakal názoru, že činnost profesionálního sportovce pod příjmy ze závislé činnosti nelze podřadit bez dalšího a tedy obchodněprávní vztah vyloučen není zejména z častého podřazení pod kontrakty inominátní.

Zákon o sportu?

Celý český sport by si zasloužil přijetí zákona o sportu. V evropských státech se jinak ale běžně vychází z tamních zákoníků práce, to však je u nás, jak jsem již zmiňovala výše, nemožné. Oproti českému zákonu o podpoře sportu, který obsahuje všehovšudy á paragrafů, si Slovensko dalo se svým zákonem o sportu načas, jelikož ho přijalo již v roce 2008. Snad se podobné iniciativy rovněž v co nejbližší době dočkáme a sport již nebude po právní stránce polem téměř neoraným.