Provozujete Airbnb nebo prodáváte na Vinted? Nově na vás budou muset donášet finančnímu úřadu!

Obě komory parlamentu schválily změnu zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. Novelu následně 16. listopadu 2022 podepsal prezident a nabýt účinnosti by měla od 1. ledna 2023. V praxi to potom znamená, že platformy jako je Airbnb, Aukro, Marketplace, Sbazar nebo Vinted budou povinny předávat údaje o některých svých prodejcích finančním úřadům. Koho všeho se tato oznamovací povinnost týká?

Oznamovací povinnost pro velké online platformy

Zákon v podstatě ukládá provozovatelům platforem povinnost automaticky informovat finanční úřady o vybraných zprostředkovaných transakcích uživatelů. Novela přitom definuje provozovatele platformy poměrně složitě jako „právnickou osobu nebo jednotku bez právní osobnosti, které uzavírají s osobami nebo jednotkami bez právní osobnosti smlouvy o zpřístupnění alespoň části platformy umožňující jejich spojení s uživateli, pro které jako prodejci provádějí oznamovanou činnost“. Vzhledem k tomu, že dosud soudy ani správní orgány zákon nemohly aplikovat, není úplně jisté, kdo všechno takovým provozovatelem platformy bude. Dá se ale předpokládat, že novela dopadne např. na Airbnb, Aukro nebo Vinted, Uber, Bolt, Facebook Marketplace nebo na Sbazar.

Případy, kdy bude povinnost informovat finanční úřad automatická

Ve vybraných případech mj. v souvislosti s (a) poskytnutím nemovité věci, (b) poskytnutím dopravního prostředku, (c) osobní službou nebo (d) prodejem zboží, budou provozovatelé platforem povinni automaticky informovat finanční úřad. Předané informace finanční úřad může využít při správě daně, a to i z hlediska případné kontroly či doměření daně nad rámec té, kterou prodejci/poskytovatelé služeb sami přiznají finančnímu úřadu.

Výjimka pro prodejce zboží malého rozsahu

Novela přitom obsahuje výjimku pro prodejce zboží malého rozsahu, kterými jsou dle zákona prodejci, kteří provedou v (ročním) oznamovaném období prostřednictvím platformy „méně než 30 oznamovaných činností, pokud celkový úhrn protiplnění nepřekročí 2 000 EUR“. Zákon tedy obsahuje výjimku, ale pouze ve vztahu k prodeji zboží (např. tedy na Aukru nebo Sbazaru), ne jiným automaticky ohlašovaným činnostem na platformách. Měly by tedy být „hlášeny“ např. všechny přes Airbnb zprostředkované nájmy nebo či přes platformu poskytované služby, a to bez ohledu na jejich výši či četnost.

Novela nicméně nemění žádným způsobem daně jako takové. Na poskytnutí nemovitých věcí, poskytnutí dopravních prostředků, osobní služby nebo prodej zboží se tedy nadále aplikují jednotlivá pravidla vyjádření v jednotlivých daňových zákonech. V praxi se tedy jedná především o zákon o daních z příjmů (právnických a fyzických osob) a zákon o dani z přidané hodnoty. Stejně tak procesní postupy finančních úřadů se nadále řídí úpravou stávajícího daňového řádu.

Další zásah státu do soukromé sféry uživatelů platforem?

Je otázka, jak novelu zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní zhodnotit. Na jednu stranu totiž tato novela samotné daňové zatížení nijak nemění. To, co bylo nutné zdanit (např. daní z příjmu či daní z přidané hodnoty) je nutné zdanit i v nezměněné podobě nadále. Rozdíl spočívá tedy vlastně jen v tom, že dosud se na to „nemuselo přijít“, zatímco v rámci automatického předávání údajů to již finanční úřady mají jak odhalit.

Na druhou stranu však novela zavádí způsob, kdy budou orgánu veřejné moci automaticky „hlášeny“ všechny transakce na platformě. Orgány veřejné moci tedy budou mít obrovskou paletu informací, kterou budou moci v souladu se zákonem i hromadně zpracovávat a získávat z nich informace. Toto řešení navíc zatíží jak provozovatele platforem dalšími povinnostmi, např. v podobě technického zajištění automatického hlášení nebo informačními povinnostmi vůči uživatelům platforem. Mimo to dochází i k dalšímu zásahu státu do soukromé sféry jednotlivých uživatelů platforem.

Teprve v praxi se dále ukáže, jak se provozovatelé platforem s novou právní úpravou, přijatou mj. z popudu evropské směrnice, popasují a jaká bude rozhodovací praxe ohledně provádění povinností ze zákona či toho, na jaké všechny platformy právní úprava v zákoně obsažená dopadne.

Každopádně by měli být na pozoru všichni, kdo vůči pravidlům daňových zákonů nějakým způsobem hřeší, pokud nechtějí riskovat mj. platbu úroků z prodlení, sankce za opožděné podání daňového přiznání nebo dokonce vznik další trestněprávní odpovědnosti.