Šíření poplašné zprávy a jeho trestní postih

Následující článek se bude věnovat trestnému činu šíření falešných zpráv, které jsou schopny vyvolat znepokojení u určité části obyvatel daného území. V poslední době totiž dochází ke vzrůstající frekvenci šíření nepravdivých zpráv vyvolávajících strach, paniku, zmatek a vzbuzují obavy nebo pobízí k nepředvídatelnému nebo zmatečnému jednání obyvatel. Ne však každé šíření nepravdivé zprávy je trestným činem. Současná pandemie koronaviru dává podněty k tomu, aby byl právě tento trestný čin páchán mnohem více než tomu bylo v letech předešlých. Především sdělovací prostředky nás často informují o růstu poštu trestního stíhání pro trestný čin šíření poplašné zprávy. 

Šíření nepravdivých informací na sociálních sítích 

Ruku v ruce se současnou situací jde i mnohem snazší a rychlejší přenos dat, a to díky nekonečnému prostoru sociálních sítí, jelikož je mnohem jednodušší se podobných trestných činů dopouštět. Například zprávy, že epidemie má spojitost se snahou elit „ovládnout“ svět, spojitost mezi přistěhovalci z třetích zemí a pandemií, souvislost mezi zaváděním 5G sítí nebo s přesunem vojáků USA v rámci cvičení v Evropě a podobné dezinformace nabízí otázky, zda je zde možná aplikace norem trestního práva (potažmo ustanovení § 357 trestního zákoníku) týkající se trestného činu šíření poplašné zprávy. 

Pachatel a motiv šíření poplašené zprávy

Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy se musí jednat o zprávu nepravdivou, a to buďto poplašnou nebo i jinou, nicméně vždy musí být způsobila vyvolat opatření, které vede ke znepokojení alespoň části obyvatelstva určitého místa nebo zbytečnou práci integrovaného záchranného systému. Zda je nějaká nepravdivá zpráva schopna naplnit předpoklady, aby ji bylo možno považovat za „podklad“ pro aplikaci trestní represe, souvisí mimo jiné s poměry, místem a dobou rozšiřování takové zprávy, věrohodností osoby, která ji rozšiřuje, způsobem, jakým tak činí a další. Za poplašnou zprávu se samozřejmě nepovažují jen takové, které souvisejí s pandemií, ale i například falešné zprávy o hrozícím úniku nebezpečných látek, výbuchu zařízení, protržení hráze, hrozbě válečného konfliktu, bankrotu podniku, ovlivnění výsledků voleb a podobné. 

Trestní odpovědnost

Trestní odpovědnost fyzických i právnických osob je odpovědnost subjektivní, čili je potřeba zavinění. Pachatel si tedy musí být vědom, že jde o zprávu, která je nepravdivá a také toho, že tato zpráva může znepokojit alespoň část obyvatel nějakého místa. Roli sehraje rovněž motivace jednajícího – žert, snaha o popularitu, pomsta a podobně. Zde přichází na scénu role obhájce, který může svou kvalifikovanou činností při dokazování subjektivní stránky trestného činu poskytnout obviněnému mnohdy zcela zásadní pomoc. 

Na druhou stranu existují okolnosti, které společenskou závažnost jednání snižují – pachatel měl obavu o život nebo zdraví jiných osob, nebyl dostatečně informovaný o daném problému, osoba pachatele. Rovněž existují okolnosti, které závažnosti posuzovaného jednání zvyšují – typicky se jedná o opakované jednání, využití hromadných sdělovacích prostředků, osoba pachatele, který je například vysokoškolsky vzdělaný a mohl si uvědomit následky svého činu. 

Určit limity trestního postihu, čili užití subsidiarity trestní represe, je povinností orgánů činných v trestním řízení, rovněž činnost obhájce k tomu může výrazně přispět. 

Potřebujete radu z oblasti trestního práva? Neváhejte se na nás obrátit!