Soudní novinky: Ústavní soud konstatoval, že střídavá péče nemusí být 50:50

Ústavní soud se v nedávném nálezu vyjádřil k otázce střídavé péče a potvrdil, že symetrické rozložení péče mezi rodiče v poměru 50:50 není automatickým požadavkem. Klíčovým kritériem zůstává nejlepší zájem dítěte, který může vést k různým formám péče. Jaké faktory soudy zohledňují a jaký význam má názor dítěte?

Skutkové okolnosti případu

Matka – stěžovatelka se v roce 2022 domáhala změny úpravy poměrů k nezletilým dětem, které měla ve střídavé péči s otcem s tím, že střídavá péče byla rozložena rovnoměrně v týdenním intervalu na základě dohody rodičů. Na návrh matky nalézací soud svěřil děti do tzv. asymetrické střídavé péče rodičů, kdy vzal soud v potaz názor nezletilých dětí, které si přály trávit více času s matkou. Otec se proti tomuto rozhodnutí odvolal a odvolací soud rozhodnutí nalézacího soudu zrušil s odůvodněním, že nenastala podstatná změna poměrů, která by odůvodnila změnu rozložení péče o nezletilé děti. 

Matka podala ústavní stížnost k Ústavnímu soudu, ve které namítala porušení jejího práva na soudní ochranu, práva na spravedlivý proces, práva na rovnost účastníků řízení a práva rodiče na péči o děti a jejich výchovu. Matka v ústavní stížnosti argumentovala, že odvolací soud bagatelizoval přání dětí a nezabýval se jejich názorem, a že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu postrádá vyhodnocení nejlepšího zájmu nezletilých dětí.

Posouzení Ústavním soudem

Ústavní soud se zabýval pochybením odvolacího soudu, který dle názoru Ústavního soudu nevěnoval dostatečnou pozornost hodnocení nejlepšího zájmu dětí. Odvolací soud ve věci rozhodl zejména s ohledem na neexistenci dostatečně závažné změny poměrů. 

Ústavní soud již v minulosti judikoval, že pokud obecné soudy rozhodují o péči o dítě za situace, kdy existuje rozhodnutí nebo dohoda rodičů, je nutné posoudit, zda nastala dostatečná změna okolností a zda je v souvislost s ní nutné změnit dosavadní úpravu poměrů k dětem, to vše s ohledem na nejlepší zájem dítěte. Ústavní soud konstatoval, že změna výchovného prostředí je na místě zejména v případech, kdy dosavadní úprava péče nezajišťuje nejpříznivější podmínky pro vývoj dítěte a není tak v nejlepším zájmu dítěte. Soudy by proto neměly posuzovat pouze splnění podmínky podstatné změny poměrů, ale také nejlepší zájem dítěte. 

Stabilita výchovného prostředí a zájem na neměnnosti péče o děti by neměly být důvodem pro zachování stávající formy či rozsahu péče. Pokud má být dosavadní model péče zachován, musí být prokázáno, že takový model je v nejlepším zájmu nezletilého dítěte. 

Nejlepší zájem dítěte jako klíčový faktor

Lze tedy shrnout, že při rozhodování o změně poměrů nezletilých dětí je předním hlediskem nejlepší zájem dětí, jenž je třeba poměřovat optikou dosavadního i nově zvažovaného režimu péče. Základním vodítkem pro zjištění nejlepšího zájmu dítěte je jeho názor, avšak za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emociálně vyspělé, aby bylo schopné formulovat svůj názor a přání. Obecně platí, že čím je dítě starší, tím větší váhu má jeho názor. Není ale možné rozhodnout o poměrech nezletilého dítěte pouze na základě jeho přání a pominout komplexní posouzení případu a jeho nejlepšího zájmu. 

Je střídavá péče 50:50 povinností?

Závěrem Ústavní soud dodal, že ačkoliv ve své judikatuře dlouhodobě označuje střídavou péči za výchozí model, z žádného nálezu nelze dovodit, že by výchozím modelem měla být symetrická varianta střídavé péče, rozložená 50:50. Ústavní soud se pravidelně vyjadřoval při svěřování dětí do péče jednoho rodiče s tzv. širokým stykem druhého rodiče a v tomto kontextu akcentoval rovné právo rodičů podílet se na péči o děti. Ačkoliv je model symetrické péče preferovaným modelem, nemá žádnou oporu jak v zákone, tak ani v ústavním pořádku. 

Závěr: Co si z toho odnést?

Ústavní soud se v tomto nálezu vyjádřil k modelu střídavé péče, kdy konstatoval, že model symetrické střídavé péče v poměru 50:50 je chtěným modelem, nicméně požadavek na tento model péče nemá oporu v ústavním pořádku. Jedná se spíše o reflexi přesvědčení rodičů, že každý z nich má právo na ideální polovinu dítěte, což však nemusí vždy brát v potaz nejlepší zájem dítěte. Ústavní soud dále doplnil, že z pohledu sociálních věd je za střídavou péči považován i takový model, kdy dítě tráví alespoň 30 % času v domácnosti druhého rodiče. Nelze proto bez dalšího dovozovat, že je výchozím modelem pro úvahy nalézacího soudu symetrické rozdělení péče o dítě mezi oba rodiče, ale je vždy potřeba brát především ohled na nejlepší zájem dítěte. 

Další přelomová soudní rozhodnutí najdete v naší rubrice Soudní Novinky

Potřebujete pomoci v oblasti rodinného práva? Neváhejte se na nás obrátit!