Trestní odpovědnost v České republice, kdo a kdy je trestně odpovědný?

Trestní odpovědnost, pojem, který většina lidí už asi někde slyšela. Co ale tento pojem znamená, kdo všechno je u nás trestně odpovědný a kdy? Jaké podmínky musí být pro trestní odpovědnost splněny? Od kolika let věku začíná, jakým způsobem je upravena u mladistvých a může vůbec dítě za spáchání činu být nějak potrestáno? To se dozvíte právě v tomto článku.

Pojem trestní odpovědnost

Trestní odpovědnost pachatele je jedním z podmínek toho, aby byl čin trestný. Trestný čin, nebo provinění, pokud je spácháno osobou mladší 18 let, k tomu pak níže, se skládá z několik znaků: z protiprávnosti takového činu, tedy že je zákonem zakázaný, ze znaků obecných a znaků typových. Pro téma dnešního článku jsou důležité znaky obecné:  ty jsou společné všem trestným činům a charakterizují právě trestní odpovědnost pachatele. Jde o věk, příčetnost a u mladistvého o rozumovou a mravní vyspělost.

Tyto dva, resp. tři složky zakládají trestní odpovědnost a každá má svá pravidla.

Jak je to u trestní odpovědnosti s věkem?

Pojem dítě v trestním právu označuje všechny osoby mladší 18 let. Tento údaj je velmi zásadní a bohužel často bývá nesprávně interpretován. Do 15 let věku je  osoba podle českého právního řádu absolutně trestně neodpovědná. Den po dni, kdy dosáhne dítě 15 let, se stává (relativně) trestně odpovědným. Pokud tedy dítě spáchá např. vraždu v den svých 15. narozenin, trestně odpovědné nebude – to však neznamená, že se nevyhne žádným sankcím, ale pokud chlapec na své oslavě 15. narozenin bude mít pohlavní styk se svou třináctiletou přítelkyní až po půlnoci, tedy druhý den po svých 15. narozeninách, již bude trestně odpovědný za protiprávný čin; ten se u mladistvých nazývá provinění. Avšak v den 18. narozenin jde stále ještě o mladistvého.

Tak dítě, nebo mladistvý?

Pojem mladistvý se v trestním právu užívá pro toho, kdo v době spáchání provinění dovršil 15. rok a nepřekročil 18. rok věku. Právní předpis, který mladistvé upravuje, je zákon o soudnictví o věcech mládeže. Ale jak již bylo zmíněno výše, pro všechny osoby mladší 18 let užívají trestní předpisy pojmu dítě; v případě nutnosti pak ještě dikce zákona specifikuje dítě mladší 15 let.

Co znamená relativní trestní odpovědnost?

U mladistvých pro vznik trestní odpovědnosti nestačí jen to, zda dosáhli věku 15 let, či nikoliv. Soud  totiž v každém případě posuzuje, zda v době spáchání činu dosáhl daný mladistvý takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat protiprávnost svého jednání či jej mohl ovládnout. Pokud by totiž jejich rozumová a mravní vyspělost nebyla dostatečná,  je to samostatný důvodem k vyloučení protiprávnosti. Rozumová a mravní vyspělost se vykládá ve vztahu k obvyklému vývoji mladistvých ve věku 15 až 18 let. To, že je někdo dostatečně rozumově a mravně vyspělý neznačí např. duševní chorobu, je nýbrž důsledkem toho, že dospívání je proces, který probíhá u každého dítěte stejně. 

Soud vždy zjišťuje tuto rozumovou a mravní vyspělost ve vztahu k určitému činu, pokud se tedy mladistvý dopustí více provinění, je možné, že za některé z nich trestně odpovědný bude, za jiné zas nikoliv. 

Vyvázne nedostatečně rozumově a mravně vyspělý mladistvý bez postihu?

Ne tak docela. Vůči mladistvému, který není trestně odpovědný, je totiž možné použít ochranná opatření a obdobné postupy, která se uplatňují u dětí mladších 15 let.

K mladistvým se přistupuje jinak i co se týče sankcí. Mladistvým se ukládají ochranná opatření, nikoliv tresty a ta opatření mají na rozdíl od trestů povahu preventivní. Nevyjadřují společenský odsudek pachatele, ale v popředí je spíš jejich terapeutická, výchovná či zabezpečovací stránka. Jejich hlavním smyslem je působit na chování mladistvých a jejich sociální okolí, snaží se o vytvoření podmínek pro správný rozvoj mladistvého, o jeho ochranu před škodlivými vlivy, aby se předcházelo dalšímu páchání provinění.

Tato opatření jsou různého druhu: od nejmírnějších v podobě dohledu probačního úředníku či omezení ve formě neužívání návykových látek či vyhýbání se určitým místům či osobám, až po nařízení ochranné výchovy, která probíhá ve speciálních zařízeních zřízených Ministerstvem školství.

Přestože jsou stále tendence o snižování hranic trestní odpovědnosti u mladistvých a všeobecně panuje názor, že již ve 14 letech je průměrné dítě plně vědomo svého případného protiprávního jednání, hranice stále zůstává na 15 letech.

Úplná trestní odpovědnost pak tedy nastává v 18 letech věku. I na osobu po dovršení 18. roku věku se však hledí mírnějším okem. Trestní zákoník totiž častokrát zmiňuje právě v souvislosti s těmito osobami věk blízký věku mladistvému ustanovení, kdy se na dospělého pachatele ale stále hledí mírněji a je to častokrát polehčující okolností. Hovoří se o věku v rozpětí přibližně 19 až 21 let.

A co ta příčetnost?

Trestní zákoník výslovně říká, že příčetnost je stav, ve kterém někdo pro duševní poruchu, která je přítomna v době spáchání činu, nemůže buď rozpoznat, že jeho jednání je protiprávní anebo nemůže své jednání ovládat, proto tedy za tento čin není trestně odpovědný.  Duševní porucha zde ale neznamená jen psychiatrickou diagnózu, podle zákona znamená duševní porucha odchylka od stavu duševního zdraví a rovnováhy. Nepříčetnost je závěrem právním, určuje ji tedy soud – na pomoc si ovšem bere znalecké posudky nejčastěji z oboru psychiatrie a psychologie.

Příčetnost předpokládá dvě schopnosti: rozpoznávací, tedy to, že pachatel je schopen vnímat a rozpoznat protiprávnost svého jednání a schopnost ovládací, tedy schopnost ovládat jednání. Příčetný je člověk, u kterého jsou obě tyto schopnosti v době činu dané, tedy každý člověk duševně dostatečně vyvinutý a zdravý. Nepříčetný je pak ten, u něhož jsou uvedené schopnosti (obě nebo jedna) v důsledku duševní poruchy v době spáchání činu vymizelé.

Dnešní teoretický článek poukazuje na rozdílnosti v přístupu k trestní odpovědnosti u mladistvých a dospělých. Zatímco soud u mladistvých vždy zkoumá rozumovou a mravní vyspělost, u dospělých tato položka se nezkoumá a předpokládá se zároveň, že je pachatel příčetný. Případná nepříčetnost, která by mohla vyloučit trestní odpovědnost, je na obviněném, případně jeho obhájci, aby byla dokázána.

Otázky snižování hranice pro trestní odpovědnost budou asi vždy otázkou společenské debaty, zatím však můžeme vycházet ze zjednodušeného závěru, že trestně odpovědným se stáváme v 15 letech věku.

Potřebujete právní radu v oblasti trestního práva? Kontaktujte nás.