Zbavení a omezování osobní svobody

Osobní svoboda je jedním z nejdůležitějších lidských práv, která je i samostatně zakotveno v Listině základních práv a svobod. I proto na její ochranu klade zákon velký důraz. Obecně platí, že osobní svoboda je zaručena a že nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodu a způsobem, které stanoví zákon. Listina základních práv a svobod rovněž stanoví, že nikdo nesmí být zbaven svobody pouze proto, že není schopen dostát smluvnímu závazku.

Trestní zákoník však velice striktně rozlišuje mezi trestným činem zbavení osobní svobody a trestným činem omezování osobní svobody.

Trestný čin zbavení osobní svobody

Jako první si rozebereme prvně jmenovaný trestný čin, tedy zbavení osobní svobody. Tohoto trestného činu se dopustí pachatel, který jiného bez oprávnění uvězní nebo jiným způsobem zbaví osobní svobody. 

Slovem „uvěznění“ zde rozumíme dlouhotrvající omezení osobní svobody, kdy je omezena nejen svoboda pohybu uvězněné osoby, ale rovněž její svoboda rozhodování o podstatných záležitostech. Může tak jít o situaci, kdy je osoba využívána k otrocké práci nebo také o situaci, kdy je osoba uvězněna dlouhodobě do kobky. Osvobození je v tomto případě velice ztíženo a zvláště obtížné. Velice často v rámci tohoto trestného činu dochází i k ublížení na zdraví. Zároveň k tomuto uvěznění dochází vždy bez oprávnění.

Zákonný zásah do osobní svobody

Naproti tomu stojí zákonný zásah do osobní svobody. To znamená, že veškeré zásahy do osobní svobody jsou provedeny z důvodů a způsobem, které stanoví zákon. K „zákonnému“ zásahu do osobní svobody tedy dochází především v rámci trestního řízení, kdy tyto zásahy jsou provedeny v souladu s trestními přepisy (především trestním řádem) a v souladu se základními zásadami trestního řízení. 

Trestný čin omezování svobody

Na druhé straně se trestného činu omezování osobní svobody dopustí pachatel, jenž jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody. Zjednodušeně řečeno, jde o „méně intenzivní“ zásah do osobní svobody člověka než je tomu u zbavení osobní svobody. I zde totiž dochází ke znemožnění volného pohybu člověka, respektive k zabránění o svém pohybu svobodně rozhodovat a zároveň je bránění v užívání osobní svobody nesnadno překonatelné.

U tohoto trestného činu není vyžadováno, aby docházelo k omezení osobní svobody po dlouhou dobu, ale může jít klidně pouze o krátký časový úsek. Může jít například o uzavření v místnosti, svázání, ale také o svírání v náruči nebo třeba pouze držení paží, uzamčení dveří auta a podobně. I v případě tohoto trestného činu však zákon vyžaduje, aby k omezování osobní svobody docházelo bez oprávnění, kdy zásahy do osobní svobody v rámci trestního řízení, např. ze strany policie a soudu, jsou v souladu se zákonem a ve většině případů nemohou být trestným činem.

Jako trestný čin omezování osobní svobody však lze považovat pouze zásahy, které jsou dočasného rázu a nemají dlouhodobé trvání.

Jak rozlišit omezování a zbavení osobní svobody

V rámci odlišení těchto dvou trestných činu je třeba přihlížet k povaze zásahu do osobní svobody a délce jeho trvání. Jak se již vyslovily soudy České republiky, čím je zásah do osobní svobody razantnější, tím kratší doba postačí k tomu, aby se jednalo o trestný čin zbavení osobní svobody (např. svázání osoby k židli v temné místnosti bez možnosti pohybu). Naopak, čím menší je razance takového zásahu, tím spíše bude třeba takové jednání klasifikovat jako trestný čin omezování osobní svobody (např. uzavření osoby ve velkém komplexu s možností se po něm volně pohybovat).

Naše tipy

Osobní svoboda je jedním z nejdůležitějších základních lidských práv. Pozor na zaměňování trestného činu zbavení osobní svobody s trestným činem omezování osobní svobody. V žádném případě nejde o to samé a trestní zákoník stanoví odlišné tresty za každý z těchto trestných činů.

V rámci zbavení osobní svobody jde většinou o dlouhotrvající stav, kdy je omezena svoboda pohybu, ale i svoboda rozhodování uvězněného. Možnost osvobození je zde téměř nulová či přinejmenším velmi ztížena. Může jít například o stav, kdy je osoba svázána k židli v temné místnosti.

Na druhé straně stojí omezování osobní svobody, které se již nevyznačuje tím, že trvá po dlouhou dobu, ale může trvat klidně krátce. Také není tak intenzivní jako zbavení osobní svobody. Jde například o stav, kdy je osoba „vězněna“ v budově, avšak její pohyb po této budově není omezen.

Stalo se vám něco podobného a nevíte si rady? Kontaktujte nás, pomůžeme vám.