Obhajoba

Právo na obhajobu je jedním ze základních práv každého člověka. Smyslem je zajistit plnou ochranu zákonných zájmů a práv té osoby, proti níž se vede trestní řízení. Ten, proti kterému se trestní řízení vede, musí být v každé jeho fázi poučen o právech umožňující mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si může zvolit obhájce. Součástí práva na obhajobu je taky právo jednat s orgánem činným v trestním řízení v mateřském jazyce a právo na tlumočníka.

Můžeme rozlišovat materiální a formální obhajobu. Materiální obhajoba zahrnuje právo obviněného osobně se účastnit jednání před soudem, právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, právo vyhledávat, předkládat a navrhovat provedení důkazů. Formální obhajoba znamená, že obviněnému bude ustanoven obhájce soudem, pokud si obhájce nezvolí, ačkoliv ho mít musí.

Obhájce je právní zástupce osoby, proti níž se trestní řízení vede. Jeho úkolem je poskytnout veškerou právní pomoc. Obhájcem v trestním řízení může být výlučně advokát. Jeho hlavní povinností je zajistit, aby byly během řízení řádně a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny, nebo tuto vinu zmírňují. Má tedy povinnost přispívat k objasnění případu, ale pouze ve prospěch obviněného. Obhájce může činit za obviněného návrhy, podávat za něj žádosti a opravné prostředky. Má právo mluvit kdykoliv s obviněným, a to i pokud je ve výkonu trestu nebo ve vazbě a to bez přítomnosti dalších osob. Komunikace mezi obviněným a obhájcem je zcela důvěrná, jakékoliv odposlechy jejich komunikace jsou přísně zakázány.

Obhájce se může účastnit od počátku těch vyšetřovacích úkonů, jejichž výsledek by mohl být použit jako důkaz u soudu. Takovými úkony jsou např. výslech svědků, obviněného a znalců. Může kdykoliv klást otázky a vznášet námitky proti způsobu provádění těchto úkonů a o jejich konání musí být včas vyrozuměn. Obviněný má při výslechu právo se kdykoliv radit se svým obhájcem, nesmí se s ním však radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku.