Vyživovací povinnost aneb dokdy musí rodiče živit své dítě?

Že mají rodiče vyživovací povinnost vůči svým dětem asi nikoho příliš nepřekvapí. Fakt, že tato povinnost přetrvává i po dovršení osmnáctého roku života dítěte, již však v širším povědomí lidí nebývá. Doba, kdy rodiče musí své dítě podporovat navíc není striktně ohraničena dovršením určitého věku, popř. konkrétní událostí jako je dokončení studia, uzavření manželství apod. V tomto článku si rozebereme podrobnosti.

Alimenty pro nezletilé dítě

Výživné platí nejčastěji jeden z rodičů dítěte druhému rodiči, a to tomu, kterému bylo dítě svěřeno do péče. Obecně platí, že dítě má právo na stejnou životní úroveň jako jeho rodiče a za tímto účelem se právě alimenty platí. Za ty tedy pečující rodič nemusí nakupovat pouze potraviny a jiné nezbytné spotřební věci pro dítě, ale i např. zájezdy, hračky apod. tak, aby dítě mělo srovnatelnou životní úroveň jako jeho rodiče. Podle výše příjmu rodiče se vypočítává i výše alimentů. Tu určí buďto autoritativně soud, nebo soud pouze schválí předem uzavřenou dohodu obou rodičů. Toto schválení není nutné v případě, že rodiče dítěte nejsou manželi a neprobíhá tak rozvodové řízení.

Zletilost dítěte

Ve chvíli, kdy dítě dovrší věk osmnácti let, nezaniká rodičům jejich vyživovací povinnost. Pokud tedy dítě žije pouze s jedním z rodičů, druhý na něj musí dál platit alimenty. Rozdíl je pouze v tom, že je již neplatí druhému rodiči, nýbrž přímo svému, již zletilému, dítěti. Ve chvíli, kdy dítě opustí domácnost sdílenou s druhým rodičem, vzniká mu právo na výživné i vůči němu. Pokud opustí společnou domácnost, ve které žije s oběma rodiči, pak mu vznikne právo na výživné vůči oběma rodičům současně. Obecně přitom platí, že dítě má právo na výživné vůči svým rodičům, pokud není schopné se samo živit. Tento neurčitý pojem musí v případě, kdy se rodiče s dítětem na výši výživného nedomluví, vykládat soud.

Nejtypičtějším příkladem situace, kdy má dospělé dítě právo na výživné vůči rodičům, je studium na vysoké škole. Jako takové se připravuje na budoucí výkon povolání a v jeho zájmu je, aby se naplno věnovalo takové přípravě, a ne vydělávání si na živobytí. I taková příprava pak musí probíhat pouze po rozumně dlouhou dobu a na odpovídajícím druhu studia a školy (dálkové studium např. poskytuje dostatečný prostor pro výdělečnou činnost apod.) Parametry jako náročnost studia, délka studia, přínos dokončení studia do života dospělého dítěte atd. pak právě hodnotí soud v případě, kdy rozhoduje o přiznání výživného dospělému dítěti, resp. o určení jeho výše.

Dalším příkladem je pak postižení dítěte, a to jak fyzické, tak mentální. V takovém případě není vyloučeno, že dítě se nebude schopné samo živit nikdy a jeho rodičům pak vyživovací povinnost vůči takovému dítěti nikdy nezanikne.

Pokud potřebujete pomoci s jakoukoliv záležitostí týkající výživného, případně jiného problému v rámci rodinného práva, neváhejte se na nás obrátit!