Co je to správce informací o platebním účtu?

Již před nějakou dobou vstoupil v účinnost nový zákon o platebním styku. Novinek sice přinesl vícero, ale pro veřejnost je nejsnazší zaregistrovat rozšíření platebních služeb o informování o platebním účtu. V důsledku to znamená, že budou moci právem regulovaným způsobem poskytovat informace o platebním účtu koncovým zákazníkům i další subjekty, které platební účet jinak nespravují a mohou být odlišné od bankovních institucí. Blízkého charakteru je i služba nepřímého dání platebního příkazu, která na poskytování informace o platebním účtu navazuje a umožňuje zadávat platební příkazy prostřednictvím technologického řešení třetí strany. Musí tedy vaše banka za splnění zákonných podmínek zpřístupnit informace o platebním účtu dalším subjektům? Potřebuje pro to váš souhlas? Pojďme se na to podívat podrobněji.

Informování o platebním účtu jako služba

Představme si situaci, kdy existuje vztah mezi klientem a bankovní institucí, u níž má klient zřízený bankovní účet. Nad rámec tohoto vztahu přistupuje třetí strana jako správce informací o platebním účtu, ta přitom klientovi zpřístupní informace o platebním účtu skrze vlastní informační systém. Může se tak sice stát skrze počítačový program nebo webové rozhraní, ale typicky se bude jednat o aplikaci pro mobilní telefon. Z již fungujících aplikací můžeme zmínit např. Wallet nebo Spendee, obě jsou dostupné pro oba nejrozšířenější operační systémy mobilních telefonů, iOS i Android.

Služby tohoto typu, dosud provozované především FinTech start-upy, byly sice dostupné již před účinností nového zákona o platebním styku, ale v současnosti vzniká právo těchto subjektů na poskytnutí informací nutných pro fungování těchto služeb ze strany správců účtů. Podmínkou je ale získání licence k činnosti správce informací o platebním účtu.

Rozsah poskytovaných informací, souhlas uživatele

Mezi poskytované informace patří prakticky všechny informace, které se běžně zobrazují v jednotlivých proprietárních systémech internetového bankovnictví, zejména tedy historie provedených transakcí a výše zůstatku na účtu. Pro předání informací od toho, kdo platební účet vede, tomu, kdo o něm hodlá poskytovat informace jako třetí strana je nutný souhlas uživatele služby, typicky vlastníka daného platebního účtu.

Licence a podmínky jejího získání

Požadavek nutnosti splňovat poměrně přísné licenční požadavky je odůvodněn tím, že správci informací o platebním účtu nakládají s vysoce citlivými údaji. Dle zákona Česká národní banka udělí povolení k činnosti správce informací o platebním účtu, jestliže (1) má sídlo i skutečné sídlo v České republice, (2) jeho obchodní plán je podložen reálnými ekonomických propočty, (3) je pojištěn, (4) dokáže zabezpečit řádné a obezřetné fungování služby z hlediska věcného, technického, personálního a organizačního, (5) jeho řídící a kontrolní systém splňuje další požadavky tohoto zákona, (6) má na vedoucích pozicích důvěryhodné osoby, které jsou odborně způsobilé a mají dostatek zkušeností, (7) splňuje požadavky na provozování živnosti dle živnostenského zákona a některé další podmínky. Požadavek sídla v na území České republiky je prominut, pokud tak určí mezinárodní smlouva.

Ověření uživatele

Správce informací o platebním účtu je povinen využívat tzv. silného ověření uživatele, kterým zákon rozumí použití alespoň dvou z následujících tří prvků: (1) údaj, který je znám pouze uživateli, jímž je v praxi heslo, PIN kód, apod., (2) věc, kterou má uživatel ve své moci, typicky mobilní telefon a (3) biometrické údaje uživatele jako je např. sken otisku prstu, duhovky či technologie rozpoznávání obličeje po vzoru Face ID.

Závěr

Jedním z účinků povinnosti zpřístupnit informace o stavu účtu třetím subjektům a navazující možnost zadávat přes tyto subjekty jednotlivé platební příkazy, může být minimalizace role bankovních institucí na pouhé správce vkladů nekomunikující přímo s klienty. V tuzemských podmínkách toto sice markantně nehrozí i s ohledem toho, že jsou to právě banky, které se snaží do poskytování těchto služeb vstoupit a využít je v rámci konkurenčního boje. Z hlediska Evropské unie se jedná o vnitrostátní implementaci v pořadí druhé směrnice o platebních službách na vnitřním trhu. Vzhledem k harmonizaci vnitrostátních úprav již tedy nebude problémem přeshraniční fungování poskytovatelů finanční služeb.

V každém případě dochází ve srovnání s právním stavem za účinnosti předchozího zákona o platebním styku k rozšíření možnosti třetích subjektů vstupovat jako prostředník do vztahu správce bankovního účtu a vlastníka předmětného účtu.

Potřebujete právní radu? Kontaktujte nás.