Přestupky a správní záležitosti

Nová právní úprava přestupků účinná od července 2017 zcela vyloučila používání pojmu správní delikt. Všechny škodlivé protiprávní činy, které vykazují znaky stanovené zákonem a nejsou trestními činy, jsou přestupky. Trestné činy jsou vůči přestupkům speciální. Zpravidla se liší tím, že jsou intenzivnější ve škodlivosti, závažnosti a nebezpečnosti.

Jestliže byla podána správní žaloba a je nutné zatímně upravit poměry účastníků z důvodu hrozby závažné újmy, může soud usnesením účastníkům řízení něco uložit nebo vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Pokud je podán návrh na vydání předběžného opatření, vyžádá si soud vyjádření ostatních účastníků.

Kasační stížnost je opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Kasační stížnosti se lze domáhat pouze zrušení rozhodnutí. Podává se u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od doručení rozhodnutí krajského soudu. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů, které stanoví zákon. Může jím být například nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem.

Správní žalobu lze podat v případě, kdy jsou vyčerpány všechny řádné opravné prostředky v rámci správního řízení. Správní žaloba se podává k věcně a místně příslušnému krajskému soudu, kde o ní bude rozhodovat správní senát. Pokud by byla žaloba podaná dříve, než by byly vyčerpány opravné prostředky ve správním řízení, byla by správní žaloba odmítnuta.

Většina správních řízení probíhá bez nařízení ústního jednání. Ústní jednání se nařizuje, pokud tak stanoví zákon, pokud to nutné pro naplnění účelu řízení nebo pokud je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků. Někdy je ústní jednání nařizováno na žádost účastníků. K ústnímu jednání je účastník řádně předvolán, stejně jako každá osoba, jejíž osobní účast je při úkonu v řízení nutná k jeho provedení. Předvolání je písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným předstihem před ústním jednáním. Každý předvolaný je povinen se dostavit. Pokud se nedostaví, musí se řádně omluvit. Pokud se účastník nebo jiná osoba na předvolání nedostaví, může být předveden. Řízení o přestupku lze konat i bez přítomnosti obviněného, který je účastníkem, pokud s konáním ústního jednání bez jeho přítomnosti souhlasí, nebo pokud se nedostaví bez řádné omluvy.

Správní exekuce je postup, který nastane, pokud účastník řízení dobrovolně nesplní svoji povinnost, která mu byla uložena správním rozhodnutím. Takové správní rozhodnutí bude exekučním titulem, na jehož základě bude vydána exekuční výzva, popřípadě exekuční příkaz. Způsobů provedení exekuce je několik. Exekuce na peněžité plnění může být provedena srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky z účtu nebo jiné peněžité pohledávky, postižením jiných majetkových práv, prodejem movitých nebo nemovitých věcí. Exekuce na nepeněžitá plnění může být provedena například pomocí ukládání donucovacích pokut.

Proti správnímu rozhodnutí se lze bránit opravnými prostředky, které mohou být řádné a mimořádné. Řádné opravné prostředky směřují proti správnímu rozhodnutí, které nenabylo právní moci. Jsou jimi odvolání, rozklad, který směřuje proti rozhodnutí ústředního správního úřadu, ministra, vedoucího jiného ústředního správního úřadu, pokud bylo vydáno v prvním stupni, a odpor, který se podává proti vydanému příkazu. Do již pravomocného rozhodnutí lze zasáhnout přezkumným řízením nebo obnovou řízení. Další možností obrany je podání správní žaloby u správního soudu.

Právní moc správního rozhodnutí je vlastnost tohoto rozhodnutí, která má dvě stránky. Formální stránkou právní moci je to, že rozhodnutí je konečné a nelze jej napadnout řádným opravným prostředkem. Materiální stránkou je, že rozhodnutí je závazné a nezměnitelné jak pro všechny účastníky, tak pro správní orgány. Vykonatelnost znamená, že správní rozhodnutí je schopné vyvolat důsledky, které jsou v něm předvídané. Pokud se jedná o správní rozhodnutí ukládající povinnost, může po nabytí vykonatelnosti dojít k nucenému výkonu rozhodnutí – exekuci, pokud nebude plněno dobrovolně.

Náklady řízení tvoří především hotové výdaje účastníků řízení a jejich zástupců, včetně správního poplatku. Pokud není stanoveno jinak, nese správní orgán a každý účastník své náklady sám. Existují i případy, kdy se uplatní zásada zavinění, tedy že náklady hradí ten, kdo správní řízení vyvolal porušením své povinnosti. V řízení sporném platí zásada úspěchu ve věci. Správní orgán přizná náhradu nákladů tomu účastníkovi, který měl plný úspěch ve věci. Pokud je úspěch pouze částečný, může náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo rozhodnout, že na ni nikdo nemá právo.

Pro zjištění skutečného stavu věci se užívají různé důkazní prostředky. Důkazy se provádí při ústním jednání. Pokud by tomu tak nebylo a důkazy se prováděly mimo ústní jednání, museli by o tom být účastníci vyrozuměni. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán návrhy však není vázán. Dokazování může být provedeno důkazem listinou, ohledáním, svědeckou výpovědí a znaleckým posudkem. Důkazy nesmí být získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy.