NEJVĚTŠÍ PRŮŠVIHY PODNIKATELŮ – Díl X. – Proč se nevyplatí krátit práva zaměstnanců?

Je obecně známo, že zákoník práce silně nahrává zaměstnancům, jakožto slabší smluvní straně, a zaručuje mnoho práv. Zaměstnanci si musí být jisti výplatou mzdy za vykonanou práci, právem na dovolenou, nepřetržitým odpočinkem mezi dvěma směnami či příplatky za práci přesčas, práci v noci či práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředím. Zákoník práce tak ukládá zaměstnavatelům celý katalog povinností, které musí vůči zaměstnancům dodržovat, a v případě, že inspekce práce najde u podnikatele nedostatky, může je velice tvrdě potrestat. Několik nejbližších dílů se tak budeme věnovat možným postihům zaměstnavatele ze strany inspektorátů práce, jak jsou vyčteny v zákoně o inspekci práce.

Placení mzdy a příplatků, aneb jak nebýt zaměstnancům ničeho dlužen

Není třeba zmiňovat, že zaměstnanci za vykonanou práci přísluší mzda (či odměna z dohody). Mzda je splatná po vykonání práce, nejpozději však v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo jakoukoliv její složku. Tato dikce je z pohledu zaměstnavatele zásadní, jelikož je-li zaměstnavatel v prodlení s úhradou mzdy zaměstnanci více než patnáct dnů, zaměstnanec může z tohoto důvodu okamžitě zrušit pracovní poměr. Nejdříve tak může fakticky učinit šestnáctý den v měsíci následující po měsíci, ve kterém mu měla být vyplacena mzda, tj. po měsíci a půl od konce odpracovaného měsíce.

Dále zaměstnanci náleží různé příplatky či náhradní volno, a to v případě práce přesčas, mzdy za svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí, či za práci v sobotu a neděli. Příplatky se vyčíslují v rozmezí 10 % až 25 % průměrného výdělku. Pokuty za neuhrazení mzdy či její složky nebo příplatků za práci zmíněných výše může zaměstnavatele stát v určitých případech i dva miliony korun.

Příběh z naší praxe

Tvrdohlavý zaměstnavatel Stanislav*

Jak jste jistě četli i v jiných příbězích z naší praxe, často nad chladnou hlavou zvítězí emoce, a jinak tomu nebylo ani u pana Stanislava. S mnoha svými zaměstnanci byl na nože, protože těžce nesl výtky, že vyplácí mzdu pozdě a neproplácí přesčasy. Neustálé výtky zaměstnanců ho rozčilovaly natolik, že tuto svou povinnost začal brát tak laxně jak jen mohl; mzdy leckdy zasílal s více než měsíčním zpožděním, nařizoval práci přesčas a ani na prosby zaměstnanců neposkytoval náhradní volno. Rovněž jednomu z nejvýřečnějších zaměstnanců snížil mzdu na úroveň minimální mzdy. V regionu však bylo práce málo a zaměstnanci nechtěli práci měnit, proto se dohodli, že podají na pana Stanislava podnět k inspekci práce, aby dostal přes prsty a začal se chovat tak, jak dle zákona má.

Inspekce práce shledala u pana Stanislava spoustu pochybení – neposkytnutí mzdy ve stanoveném termínu, neposkytnutí mzdy či náhradního volna za práci přesčas, neposkytnutí přípatku za práci ve svátek, a jedno z nejzásadnějších porušení, neposkytnutí mzdy v úrovni zaručené minimální mzdy. Sečetli bychom maximální sazby pokut za každý přestupek a vynásobili je počtem dotčených zaměstnanců, stálo by to pana Stanislava celých 12 milionů korun. Inspektoři porušení povinností panem Stanislavem nakonec ocenili na 2,7 milionu korun.

Rozvržení pracovní doby, přestávky a potřeby zaměstnanců

Povinností zaměstnavatele je kromě jiného i rozvržení pracovní doby tak, aby nepřesáhla 40 hodin týdně (s povolenými přesčasy zákon počítá). Zaměstnavatel rovněž stanovuje začátek a konec pracovní doby a rozvrh pracovních směn, je povinen poskytnout zaměstnancům přestávku v práci na jídlo a oddech nebo bezpečnostní přestávku, nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, či zahrnout svátky správně do pracovní doby. Zaměstnavatel musí rovněž přihlédnout při zařazení zaměstnanců do směn k potřebám zaměstnanců pečujících o děti. I zde katalog pokut končí na milionových částkách a není radno pokoušet osud. Zaměstnavatel vždy ušetří víc, když zaměstnanci vyjde vstříc, než riskovat jakkoliv nepravděpodobnou kontrolu z inspektorátu práce, která může skončit pokutou v řádu milionů korun.

Příběh z naší praxe

Roztržitý pan Mirek*

Pan Mirek vedl společnost, která provozovala svou činnost formou třísměnného provozu, avšak byl vždy hodně roztěkaný, věčně nic nestíhal, záležitosti domlouval ústně a v rychlosti a často zapomínal na to, co komu řekl a slíbil. V provozovně neexistovala žádná směrnice určující délku směn či jejich začátek a konec. Pan Mirek upomínal každého zaměstnance o začátku a konci směny zvlášť, přičemž směny přizpůsoboval provozním nutnostem. Vzhledem k nízkému stavu zaměstnanců v době covidových karantén odmítl zohlednit potřeby zaměstnankyně – samoživitelky, která pečovala o dvě nezletilé děti. Po „nabonzování“ od obchodní konkurence zavítala do provozovny pana Mirka inspektorka práce. Ta zjistila nedostatky v rozvržení pracovní doby, stanovení začátku a konce pracovní doby a taky v nepřihlédnutí k potřebám zaměstnankyně pečující o děti. Účet pana Mirka za návštěvu inspekce práce činil sečteno a podtrženo 850 tisíc korun.

< Předchozí díl podnikatelského speciálu

Ztrácíte-li se ve svých povinnostech a obáváte-li se postihu ze strany státu, jsme připravení vám pomoct a zaručit soulad vašeho podnikání se zákonem, abyste jednoho dne mohli přivítat inspektory práce ve své provozovně s úsměvem.

*použitá jména v textu byla záměrně změněna